< Články o astrologii

Astrologie

Zdroj: Wikipedia

Astrologie (česky někdy také hvězdopravectví) je obor lidského poznání zkoumající vztah mezi ději ve vesmíru a pozemskými událostmi. Původ slova je možné přímo odvodit od řeckého αστρολογία (άστηρ = hvězda, λόγος = slovo).

Za účelem tohoto zkoumání vytvořili astrologové v různých dobách a různých civilizačních okruzích řadu samostatných symbolických systémů a tradičních nauk, které mají pochopení vztahů nebeských a pozemských dějů zprostředkovat. Spolu s alchymií a magií je Západní astrologie zařazována mezi Hermetické vědy založené na základním hermetickém axiómu o jednotě makrokosmu (tj. vesmíru) a mikrokosmu (tj. člověka). S těmito obory lidského poznání má astrologie společná východiska a společný pohled na svět. Vzájemně se doplňují a prolínají a používají částečně společný vyjadřovací aparát (symbolismus). Ačkoliv řada primárních astrologických poznatků položila základy mnoha moderním vědeckým oborům (např. astronomie, astrofyzika, biologie, fyzika), je astrologie současnou vědou odmítána jako nevědecká či pseudovědecká.

Principy astrologie

Astrologie, jak ji chápe většina astrologů západní tradice, je založena na principu synchronicity a nikoliv kauzality. Převážně zkoumá vztah postavení nebeských těles k jevům na Zemi a příliš se nezabývá příčinami (například fyzikálními) tohoto vztahu. Proto také podle tohoto pohledu není deterministická. Popisuje sklony a tendence, neurčuje, že se něco musí stát. Výstupy astrologie nejsou exaktní, nýbrž empirické. Astrologie je založena spíše na zkušenostech a tradici, než na měřitelných a statisticky zpracovatelných výzkumech podle kritérií moderní vědy. Z tohoto pohledu je tedy spíše hermeneutikou, neboli interpretačním uměním, a je ji nutno řadit mezi esoterické nauky.

V historických materiálech i současných studiích o astrologii není na těchto principech astrologického výzkumu shoda (je to jen převažující názor západní astrologie). To je také jeden z důvodů sporů o vědeckou hodnotu astrologie (vizte Spor astrologie a vědy).

Oblasti zkoumání

Nejznámější oblastí astrologického zkoumání je popis vztahu postavení astrologických planet v okamžiku narození na člověka pomocí astrologického diagramu zvaného horoskop. Na rozdíl od astronomických planet jsou mezi planety v astrologii označovány i Slunce a Měsíc a západní tradice užívá pro sestavení horoskopu také postavení mnoha skutečných astronomických objektů (hvězdy, mlhoviny, asteroidy apod.) i řadu naprosto spekulativních bodů (např. ascendent, lunární uzly, „bod štěstí“ apod.)

Obdobně jako na člověka, zkoumají někteří astrologové vztah postavení astrologických planet na rostliny, živočichy, neživé věci (stavby, lodě apod.) i další pozemské události (státy, organizace, počasí, katastrofy apod.), či dokonce různě kladené otázky. Těmto oblastem astrologie se věnují specializované astrologické obory jako mundánní astrologie, meteoastrologie, horární astrologie, astromedicína.

V astrologickém zkoumání se používá jak horoskop sestavený pro okamžik narození, či vzniku, (nativní horoskop), tak i postavení planet v průběhu času vůči jejich pozici v nativním horoskopu (tranzity planet). Z této metody ve 20. století zprofanoval způsob lidové tvorby horoskopů, oblíbený zejména zbulvarizovaným tiskem, jako jednoduchých předpovědí na určité období rozdělený do tabulky pro čtenáře narozené ve dvanácti obdobích roku formálně totožných s astrologickými znameními Zvěrokruhu. Tato lidová tvorba je zpravidla prováděna bez jakékoliv astrologické souvislosti a používá pouze podobný způsob symboliky a pseudoastrologický slovník. Z hlediska principů astrologických výzkumů má tato metoda mizivou vypovídací hodnotu, protože ke svým předpovědím používá pouze jeden z mnoha prvků skutečného astrologického horoskopu - postavení Slunce v nativním horoskopu - a ostatní jeho prvky úplně pomíjí

Astrologické tradice

V průběhu historie vznikla v různých částech světa několik různých samostatných astrologických systémů a tradic, z nichž pouze některé se vyvíjely ze společných základů. Tyto systémy používají při popisu zkoumaných jevů zpravidla vlastní symboliku i způsob její interpretace. V rámci těchto systémů vznikly další astrologické směry, často se lišící jak ve východiscích, tak v cílech svého zkoumání.

• Babylónská astrologie
• Egyptská astrologie
• Helénská astrologie
• Perská astrologie
• Arabská astrologie
• Védská astrologie
• Čínská astrologie
• Mayská astrologie
• Aztécká astrologie
• Západní astrologie
   

Astrologie v českých zemích

Západní astrologická tradice začala na české území pronikat z jižní a západní Evropy již ve středověku. Jistého oficiálního uznání se astrologii dostalo zejména ve 14. a 15. století za vlády lucemburských císařů Karla IV. a jeho následníka Václava IV..

Astrologie se studovala na nově založené pražské univerzitě, astrologii se prokazatelně věnoval její druhý rektor Jan Šindel, známý jako autor astrolábu Staroměstského orloje. Astrologické poznatky té doby se odrážely i v architektonické výzdobě mnoha významných gotických staveb Petra Parléře. Královská knihovna Václava IV. obsahovala několik velmi významných astrologických spisů (včetně tzv. Alfonsinských tabulek a Ptolemaiova spisu Tetrabiblos), z nichž se dodnes v zahraničí zachovaly tři sborníky.

Dalšího období velkého rozmachu se astrologie na českém území dočkala na přelomu 16. a 17. století za vlády císaře Rudolfa II., vyhlášeného mecenáše všech provozovatelů okultních nauk. V roli císařských astrologů v té době u pražského dvora působili i Tycho de Brahe a Johannes Kepler, na českém území působili i další tehdejší proslulí učenci zabývající se astrologií (např. John Dee). K okruhu pražských rudolfinských zasvěcenců i krátké epizodě s vládou Fridricha Falckého lze vystopovat stopy založení rosekruciánského hnutí.

O obnovení astrologické tradice na českém území ve 20. století se postarali zejména členové prvorepublikového sdružení hermetiků Universalie. Astrologií se zabývali především Otakar Griese a Jan Kefer. Za komunistického režimu byla astrologie v Česku potírána a pronásledována jako učení neslučující se s oficiálním marxisticko-leninským světonázorem. Česká astrologická společnost obnovila svou činnost až v devadesátých letech po pádu totalitního režimu.

Spor astrologie a vědy

Spor s teologií

Astrologie díky svým základním principům (vizte Principy astrologie) vyvolávala a vyvolává velkou řadu kontroverzí se zastánci jiného pohledu na svět. V evropském kontextu musela evropská tradiční astrologie nejprve řešit spory s křesťanskou teologií. V různých érách historie se střídala období, kdy byla astrologie dominantní katolickou církví uznávána, či alespoň tolerována, a astrologii se věnovala řada církevních hodnostářů a učenců, a období, kdy byla astrologie církví potírána a neuznávána. Tento stav trvá prakticky dodnes.

Spor s racionalismem

Od dob ustavení moderní vědy jako racionalistického systému založeného především na opakovatelnosti a přenositelnosti experimentů a exaktnosti, měřitelnosti a statistické zpracovatelnosti jejich výsledků, je astrologie vystavena oponentuře z řad vědecké veřejnosti, protože tato kritéria díky svým principům (vizte Principy astrologie) nikdy zcela naplnit nemůže.

Další nedorozumění mezi moderní vědou vznikají zejména proto, že v době ustavení těchto pravidel se z astrologické tradice vyčlenila velká část zkoumaných fenoménů, která tato racionalistická vědecká kritéria splňovala. Tyto fenomény vytvořily teoretický či faktografický základ mnoha současným vědním oborům (některé obory fyziky, astronomie, biologie, lékařství, meteorologie a některých dalších). Mnoho fenoménů, kterými se původně zabývala pouze astrologie (například polohy hvězd a planet) zkoumá moderní věda a nachází jejich racionální vysvětlení.

Spor se statistikou

Ve druhé polovině 20. století proběhla řada studií, které si vytkly za cíl potvrdit či vyvrátit astrologická východiska statistickou metodou. U zrodu těchto experimentů stál zejména francouzský psycholog a statistik Michel Gauquelin, jenž největší rozruch způsobil publikací tzv. Martického efektu - významných statistických odchylek v postavení Marsu v nativním horoskopu významných sportovců v porovnání s běžnou populací. V podobných výzkumech pokračoval i uznávaný psycholog Hans Eysenck. Další psychologicko-statistické studie pak například podle svých autorů potvrdily souvislost mezi introverzí a extraverzí s astrologickými vlivy Starunu a Marsu, či emoční labilitou u lidí narozených se Sluncem v tzv. vodních znameních. Jiné podobné studie však podobné statisticky významné korelace mezi astrologickými a psychologickými fenomény nepotvrdily a všechny studie jsou předmětem odborných disputací dodnes.

Přestože lze určité zajímavé výsledky získat, nahlíží na podobné statistické experimenty astrologové převážně skepticky. Tyto výzkumy totiž zpravidla zkoumají pouze jeden, či velmi malou část, ukazatelů, kterými astrologie dospívá ke svým závěrům. Součástí astrologického výzkumu je však vždy subjektivní vyhodnocení mnoha různých možných kombinací těchto ukazatelů (a to včetně jejich nepřítomnosti v konkrétním případě) a posouzení jejich významnosti.

Odmítnutí astrologie vědou

Převážná část moderních přírodovědců astrologii odmítá jako nevědeckou, protože neexistují experimentální data, která by působení planet prokazovala. Jako nevědu ji označil například fyzik Richard Feynman. V české společnosti je hlavním současným oponentem astrologie dobrovolné sdružení občanů Český klub skeptiků SISYFOS, které astrologii zařazuje mezi pseudovědy.

< Články o astrologii

Zdroj: Wikipedia

úvodní strana | osobní horoskop | dárkový poukaz
objednávka | články o astrologii | co říkají klienti | o mně
klientská sekce